Přechod na digitální vysílání je nevyhnutelný proces daný světovým trendem
digitalizace a konvergence přenosových platforem a služeb i zvyšující se
potřebou efektivnějšího využívání kmitočtového spektra. Tato problematika je
velice rozsáhlá a úzce svázaná se státní politikou zejména v oblasti
elektronických komunikací, informatiky, kultury a v oblasti sociální.
Přechod na digitální vysílání je z celospolečenského hlediska významný
krok, který veřejnosti nabídne nejen novou kvalitu a širší nabídku televizních
programů, ale umožní jí i vstup do zcela nového informačního prostředí
v oblasti rozvíjejících se interaktivních služeb.
Přínosem digitálního vysílání pro spotřebitele je ve srovnání
s analogovou televizí i širší obsahová nabídka daná větším počtem
televizních programů, zvýšená flexibilita příjmu na přenosných a mobilních
zařízeních a rozšířené informační služby vedoucí díky interaktivitě i
k větší participaci diváků.
Přechod na digitální vysílání má rovněž potenciál přispět k lepšímu
uspokojování specifických služeb starších a postižených občanů, neboť může
poskytovat pomocné služby, například vylepšené titulky, zvukový komentář,
tlumočení do znakové řeči a jiné doplňkové služby.
Lze předpokládat, že digitalizace satelitních a kabelových sítí bude
provedena pouze tržními silami, bez zásadní ingerence státu. Přestože by měla
komunikační a technologická politika státu pohlížet integrovaně na všechny
přenosové platformy, a to při zachování podmínky zůstat platformově neutrální,
existují obecně důvody, pro které přechod na digitální zemské vysílání zásahy
státy vyžaduje. Jedná se zejména o tyto:
- zamezení tzv. digitálního rozdílu /digital divide/ a v
jeho důsledku informačního rozdílu např. mezi městem a venkovem
/problematika efektivnosti výstavby kabelových sítí pro jejich
provozovatele/, mezi sociálně silnějšími a sociálně slabšími skupinami
společnosti /kabelové a satelitní programy jsou většinou programy poskytované
za úplatu/,
- v České republice z 3,92 mil. TV domácností 68,3 % /2,68 mil./ domácností přijímá výlučně pozemní televizní vysílání,
satelit 12,8% /0,5 mil./, kabelovou síť 18,9% /0,74 mil./ zdroj: SES,
- posílení postavení České republiky v evropské mediální
krajině /vytvoření pracovních příležitostí, výroba pořadů atd./
- umožnění naplnění ustanovení § 3 odst. 1 zákona č.
483/1991 Sb., o České televizi, ve znění pozdějších předpisů, a § 3 odst.
1 zákona č. 484/1991 Sb., o Českém rozhlasu, ve znění pozdějších předpisů,
neboť v procesu přechodu na digitální vysílání je nutné České televizi a
Českému rozhlasu vytvořit takové podmínky, aby mohly efektivně plnit úkoly
veřejné služby vyplývající z těchto zákonů, zřízení tzv. multiplexu
veřejné služby,
- zefektivnění využívání omezeného zdroje - kmitočtového
spektra, který je veřejným majetkem.
Vývoj přechodu na digitální vysílání v ČR
Svým usnesením ze dne 9. července 2001 č. 696 vláda vzala na vědomí návrh koncepce
přechodu na digitální rozhlasové a televizní vysílání v České republice
(dále jen ”Koncepce”) jako výchozí strategický dokument s tím, že na základě
výsledků mezinárodní koordinace kmitočtů potřebných pro dosažení cíle první
fáze přechodu, po upřesnění nároků na financování veřejnoprávního vysílání, na
základě zkušeností získaných s vysíláním zemské digitální televize po
zprovoznění prvních dvou celoplošných digitálních multiplexů a po zhodnocení
cenového vývoje na trhu digitálních přijímacích zařízení bude doplněn návrhem
dalšího postupu.
Usnesením vlády č. 159 ze dne 12. února 2003 uloženo ministru informatiky,
který se stal po ministru dopravy a spojů gestorem za tuto problematiku, ve
spolupráci s ministrem kultury zpracovat aktualizaci Koncepce, ve které budou
zohledněny změny, ke kterým došlo od doby zpracování původní Koncepce.
Ministr informatiky ve spolupráci s ministrem kultury dne 28. dubna 2004
vládě předložili Koncepci zahájení digitální televizního vysílání v České
republice v letech 2004 – 2006. Jejím cílem bylo umožnit zahájení digitálního
televizního vysílání za stávající platné právní úpravy. Tato koncepce se
zaměřila výhradně na období zahájení digitálního vysílání, kdy ještě nebude omezeno
analogové vysílání. Usnesením vlády č. 395 ze dne 28. dubna 2004 vláda
vyjádřila svůj souhlas se zahájením řádného digitálního vysílání v období let
2004 až 2006 a uložila kromě jiného ministru informatiky ve spolupráci s
ministrem kultury vládě předložit návrh koncepce rozvoje digitálního vysílání v
České republice.
Pro další vývoj digitálního vysílání v České republice mělo mít významný
vliv přijetí zákona o elektronických komunikacích. Tímto zákonem se měl
transponovat do českého právního řádu „telekomunikační balíček“ a současně se
měly novelizovat zákony z oblasti rozhlasového a televizního vysílání. Vzhledem
ke skutečnosti, že průchodnost návrhu zákona o elektronických komunikacích s
částí novelizující právní úpravu rozhlasového a televizního vysílání
Parlamentem byla problematická, ministr informatiky navrhl její vyjmutí. K
čemuž následně došlo. V průběhu legislativního procesu se však formou
pozměňovacích návrhů novelizoval zákon o provozování rozhlasového a televizního
vysílání tak, že ustanovení tohoto zákona týkající se souboru technických
parametrů (tj. vymezení kmitočtů) se nevztahovaly na zemské digitální vysílání.
Dále byl novelizován zákon o České televizi a zákon o Českém rozhlase. České
televizi se společně s Českým rozhlasem stanovila povinnost sestavovat tzv.
multiplex veřejné služby (souhrnný datový tok složený z dílčích programů,
multimediálního obsahu a doplňkových služeb).
V souvislosti s vyjmutím části týkající se rozhlasového a televizního
vysílání z návrhu zákona o elektronických komunikacích a v souvislosti s
vytvořením multiplexu veřejné služby slíbil při jeho projednávání v Parlamentu
ministr informatiky, že vláda bezprostředně předloží novelu zákona o
provozování rozhlasového a televizního vysílání, která by umožnila zahájení a
rozvoj digitálního vysílání.
Návrh novely zákona o provozování rozhlasového a televizního vysílání byl po
dlouhém projednávání v Parlamentu schválen 6.4.2006 a ve Sbírce zákonů vyhlášen
jako zákon č. 235/2006 Sb.
Tento zákon přinesl
v souvislosti s digitálním vysíláním následující změny:
- úprava a doplnění definičního aparátu (definice služeb
souvisejících s programem, elektronického programového průvodce)
- za rozhlasové a televizní vysílání není považováno
vysílání prostřednictvím dálkového přístupu (Internetu)
- bylo modifikováno zahájení licenčního řízení (např.
zahájení z podnětu uchazeče o licenci)
- zákaz křížení vlastnictví (kumulace individuálního
oprávnění k provozu multiplexu a samotné licence k provozování digitálního
zemského vysílání)
- pluralita informací v celoplošném digitálním vysílání (např.
1 osoba nemůže být držitelem současně více než dvou licencí k provozování
celoplošného digitálního zemského vysílání opravňujících k šíření
plnoformátových programů)
- úprava možnosti změn v souboru technických parametrů pro
analogové vysílání a nově v diagramu využití rádiových kmitočtů pro
digitální vysílání.
Vzhledem k tomu, že se ukázalo, že zákon č. 235/2006
Sb. nezohlednil všechny aspekty přechodu na digitální vysílání, předložili
ministři vnitra, kultury a průmyslu a obchodu vládě návrh zákona, kterým se
mění některé zákony v souvislosti s dokončením přechodu zemského
analogového televizního vysílání na zemské digitální televizní vysílání. Cílem
návrhu bylo přinést konkrétní řešení pro řešení problému získání volných
kmitočtů pro sestavení a vybudování digitálních sítí určených pro televizní
vysílání a zajištění obsahu vysílání pro digitální sítě. Vládní návrh zákona
byl v druhé polovině roku 2007 projednán a schválen v obou komorách
Parlamentu. Ve Sbírce zákonů byl publikován pod číslem 304/2007 Sb. a nabývá
účinnosti 1. ledna 2008.
Převzato z webu
Ministerstva kultury.